Lubomír Hošek: Král plechových hraček

20.03.2020 09:34

Lubomír Hošek: Král plechových hraček

Bratři Sedlákovi dali světu plechové hračky, které milují bez nadsázky všechny věkové kategorie. Kromě šikovných bratrů je zde ještě jedno jméno, které je s hračkami KOVAP neodmyslitelně spjato- Lubomír Hošek.

Vitální pán plný osobitého humoru s vždy dobrou náladou. To je pan Lubomír Hošek, dnes již bývalý majitel firmy KOVAP, který je ale stále ve společnosti činný. Pan Hošek je s plechovými hračkami spjat už od roku 1976, kdy nastoupil do KOVAPU jako seřizovač soustružnických automatů. „Nastoupil jsem po vojně, kamarád mi řekl, že v KOVAPU někoho hledají, a tak jsem to zkusil,“ vypráví o svých začátcích Lubomír Hošek. Jestli se o někom dá říci, že je mistr ve svém oboru, tak právě o panu Hoškovi. V KOVAPU prošel všemi pracovními pozicemi, od seřizovače, přes mistra v lisovně, vedoucího výroby, až po vedoucího samotného závodu. Nakonec se stal jedním ze členů představenstva, který byl velmi vážený pro své pracovní zkušenosti i vášeň pro plechové hračky.

Když se po revoluci družstva, kterým tehdy byla i společnost KOVAP, osamostatnila, koupil pan Hošek se ženou podíl v družstvu. Ze členů tehdejšího představenstva KOVAPU zůstali jen dva, pan Hošek a pan Herda. Tito dva pánové se v devadesátých letech rozhodli obnovit výrobu tradičních českých plechových hraček, což se jim za pomoci německé firmy Schuco podařilo.

„Mám vztah ke každé plechové hračce, ale kdybych si měl vybrat ty nejoblíbenější, byl by to určitě traktor Zetor a pak parní válec. To je taková nostalgie a neutuchající obdiv nad prací bratrů Sedlákových, kteří vyrobili skutečně dokonalý strojek, jež válec pohání,“ říká pan Hošek. I když je pan Hošek již v důchodu a firmu prodal novým majitelům, stále je v KOVAPU aktivní, a v semilské výrobně ho můžete potkat téměř denně. Nové vedení si váží zkušeností a znalostí pan Hoška v oboru plechových hraček, a proto ho požádalo o spolupráci. „Plechové hračky jsou celý můj život. Jsem rád, že se firma KOVAP dostala do dobrých rukou a já můžu být stále u toho,“ uzavírá vyprávění pan Hošek.