KOVAP od roku 1946 do současnosti

Spousta lidí se domnívá, že plechové hračky, které na našem e-shopu můžete zakoupit, jsou projektem obnovy. Že jsme v nějaké zapomenuté hale našli staré nástroje a začali zase vyrábět tyto plechové legendy. Těžko to někomu zazlívat, jak se měnily režimy, tak se měnilo uspořádání a názvy, laik by se v tom snadno ztratil. Je to až neuvěřitelné, ale výroba nikdy nepřestala, pokračuje kontinuálně... 

Navzdory krizím, režimům a módě se vždy našel někdo, kdo pomohl výrobu zachovat, ať už svojí prací a pílí nebo zakoupením byť jediného kusu z naší výroby. Lidem, kteří zasvětili svůj pracovní život Kovapu se budeme v budoucnu věnovat, ale teď si pojďme vysvětlit, kde a kdy to celé začalo a jak se Kovap měnil až do současné podoby.

semilský počátek

Vše začíná v Semilech, malé městečko odkud to není daleko do Krkonoš, znalejší vědí, že se tu narodil třeba Ivan Olbracht (vlastním jménem Kamil Zeman, strýc Pavla Tigrida) a František Ladislav Rieger. Je 11. července 1945, doslova před pár dny skončila druhá světová válka a na Okresní Národní výbor v Semilech přichází Eduard Sedlák, rovněž semilský rodák, bytem Semily I. čp. 43. V ruce drží vlastnoručně podepsanou žádost o povolení k výrobě mechanických kovových hraček, ani netuší jaký příběh právě započal.

Eduard je povoláním letecký konstruktér, vystudoval nejprve strojní zámečnictví a následně Mistrovskou školu průmyslovou v Mladé Boleslavi a pak Vyšší průmyslovou školu v Roudnici. K technice a strojírenství měl tedy velmi blízko. V době podání žádosti má za sebou takřka 4 roky, které věnoval vývoji a konstrukci letadel v Letňanech u Prahy. Ale Eduard má jiné plány... V širokém okolí Semil není žádný výrobce mechanických kovových hraček, Německo je v troskách a Eduard tuší příležitost, chce si založit svoji živnost a vyrábět hračky!

Jeho žádosti úřady vyhověly v roce 1946, za účelem výroby si Eduard Sedlák pronajal budovu číslo 10 v Semilech (bývalý areál Zittwerke, pobočka firmy Junkers, kde se vyráběly dílce do letadel, ještě předtím to byla budova textilní tiskárny). V této budově instaloval ofsetový tiskařský stroj na potisk plechu a několik dalších strojů potřebných pro výrobu nástrojů a také hraček. Pořízení veškerých nástrojů pro výrobu bylo finančně velmi náročné, proto se Eduard rozhodl do podniku zapojit svého bratra Otu, který mu finančně vypomohl a také mu pomáhal při tištění na plech, jelikož byl odborníkem na barvy (byl vyučený drogista a vlastnil drogerii, kterou prodal, aby bratra finančně podpořil). Podnik měl z počátku málo zaměstnanců, pravděpodobně do 15 osob plus bratři. Firma nesla jméno Bratři Sedlákové - výroba plechových mechanických hraček. Prvním počinem bratrů byl parní válec, mechanická hračka s pérovým strojkem, která svým pohybem vpřed a vzad napodobovala reálný válec. Výtvarný návrh válce vytvořil profesor Viktor Fixl.

VSTUP DO DRUŽSTVA

V roce 1948 se změnil režim, komunisté soukromému vlastnictví nepřáli. Bratři stáli před rozhodnutím, buď vstoupí do výrobního družstva a stanou se podílníky nebo o svůj podnik přijdou. Rozhodli se v podniku zůstat a v roce 1950 vstupují do výrobního družstva SVED Liberec. V tomto období vzniká populární jiskřící pistolka, která šla na odbyt ne díky dětem, ale získala si hospodyňky, které ji používaly na podpal plynových sporáků.

Kolem roku 1955 začínají práce na vývoji dnes již legendárního čtyřrychlostního traktůrku (tři rychlosti vpřed a jedna vzad). Eduard pracuje na výkresové dokumentaci a jeho spolupracovník František Zeman pracuje na vývoji strojku a vzniku nástrojů potřebných pro výrobu (František Zeman byl vyučený puškař). Při konstrukci strojku se tato dvojice inspirovala předválečnou mechanickou hračkou firmy Schuco - autíčkem Examico. Výtvarný návrh na podobu traktůrku navrhl profesor Kubát (žák profesora Fixla), který se inspiroval Zetorem 15, často se uvádí i Zetor 25, je však třeba uvést, že šlo o inspiraci volnou, tvořili hračku a ne reálný model. V roce 1956 je vývoj hotový a v následujícím roce je zahájen prodej. Tento traktůrek byl součástí Československé expozice na Expo 1958 v Bruselu, Československý pavilon tehdy okouzlil celý svět a získal hlavní cenu - Zlatou hvězdu, traktůrek samotný si rovněž odvezl ocenění. Ve stejném roce doplnil traktůrek nový valník, který se prodával zvlášť (až do roku 1965).

1. července 1960 dochází ke změně krajového uspořádání a okres Semily nově připadá do Východočeského kraje. Z tohoto důvodu závod v Semilech nově spadá pod Kovodružstvo Náchod (KDN - založeno 1950 jako družstvo řemeslníků). Díky tomuto přiřazení vzniká nově na Náchodsku výroba hraček. Toto kovodružstvo přejímá výrobu některých hraček z národních podniků (Chronotechna) a získává tak nástroje pro výrobu dnes známého sluníčka na klíček, které nikdy nepadá ze stolu. V této době se přesunula výroba plechotisku na závod v Novém Hrádku u Náchoda (kde je dodnes) plechotisk měl na starosti stále Ota Sedlák a postupně zde zaučoval své nástupce, zároveň vzniká konstrukční oddělení v Semilech jehož vedoucím byl Eduard Sedlák. Toto oddělení se nacházelo v ulici Bítouchovská v Semilech, výroba hraček probíhala převážně v Benešově u Semil (Podolí). V roce 1965 dochází pravděpodobně k určitým nedorozuměním mezi Eduardem Sedlákem a vedením Kovodružstva Náchod, Eduard Sedlák závod opouští a konstrukční kancelář se přesouvá do Náchoda (ulice Krámská, zároveň zde sídlí i ústředí tohoto družstva), touto dobou pravděpodobně končí i bratr Ota. Do konstrukčního oddělení v Náchodě nastupuje Václav Kroutvar (spolupracovník E. Sedláka, rovněž semilský rodák).

Roku 1965 nastupuje období, které přálo plastu, byl v té době velmi populární a zároveň levný ve srovnání s plechem, proto vzniká v Novém Hrádku lisovna plastů a také nástrojárna, postupně se začínají u hraček plechové dílce nahrazovat plastovými. Do této doby byly disky kol u traktůrku plechové, ale v roce 1966 vznikají nově formy plastové (autorem forem je Václav Drašnar, pozdější vedoucí závodu v Semilech). V následujících letech vzniká traktrůrkový boom a sílí zájem i v zahraničí, což pozitivně kvituje aktuální režim, který potřeboval devizy. Obchod se ovšem musí uskutečňovat přes Podnik zahraničního obchodu. Protože v tehdejším ČSSR existovalo mnoho kovodružstev, tak zvolil Podnik zahraničního obchodu pro export název KOVAP (kov a plasty, rok 1970).

nárůst produkce a silné roky

V roce 1980 nastupuje do závodu v Semilech Václav Drašnar, který přichází ze závodu v Novém Hrádku, kde působil od roku 1963 a nahrazuje na pozici vedoucího Vladimíra Mazance. Pan Drašnar se zasloužil o další rozšíření závodu v ulici Bítouchovská (Semily) a vzniká zde nový sklad, kompresorovna a pořizují se nové stroje a nabírají se další zaměstnanci. Do konstrukce v roce 1985 nastupuje populární Michal Možný, autor mnoha dnešních hraček. Stávající popularita plastu a jejich cena způsobila první úvahy o zrušení výroby z plechu, končí výroba silničního válce a kluka na tříkolce. V celém kovodružstvu převažuje výroba hraček s pohonem na elektromotor (Zetor Crystal, Turbolet a další plastové hračky).
 

 

vznik kaden náchod a následné rozdělení

V roce 2001 následuje zakázka od firmy Handelshaus a vzniká traktor Hanomag. Dobré prodeje motivovaly ke vzniku dalších druhů a proto v roce 2003 přichází do prodeje traktůrek Fendt F 20 a Zetor 25A. Roku 2004 přichází nápad na vznik fekálního vleku, hnojení přeci k zemědělství neodmyslitelně patří. Tady se mi podařilo objevit jednu zajímavost, vlek měl mít potisk v takovém stylu, aby to vypadalo, že je pokálený. Takový návrh neprošel, místo toho na vleku najdete panorama města Nový Hrádek, který doplňuje hrad Frymburk, větrné elektrárny a pasoucí se krávy. Přichází rok 2005 a tady jedna oprava! V minulém článku jsem psal, že zakázka na traktor Porsche přišla v roce 2000 a vyrobeno bylo 2002 kusů, není tomu tak. Zakázka na traktory Porsche přišla pravděpodobně v letech 2002-2003 a vyrobeno v roce 2005 bylo 1963 číslovaných kusů, které putovaly zaměstnancům firmy Porsche a první vyrobený kus s číslem 0001 dostal tehdejší předseda představenstva firmy Porsche, pan Wiedekind, prodej pod licencí, který nebyl číselně omezen začal v následujícím roce. Omlouvám se za předchozí mystifikaci. V roce 2007 představuje Kovap model Eicher ED 215, který o rok déle následuje Deutz F2M. Krásný červený Zetor 50 Super vzniká v roce 2009 a v roce 2010 ho následuje japonský traktor Kubota T 15, v nákladu 5000 kusů si ho objednal francouzský odběratel. Na veletrhu hraček v Norimberku je v roce 2012 představen zelinkavý MAN AS 325A.

roky nedávno minulé a současnost

V roce 2019 se zmínění pánové dohodli, že své podíly prodají akciové společnosti Sages Consulting, podmínkou bylo zachování výroby hraček v ČR a udržení kvality. Pan Hošek nadále zůstává v Chuchelně u Semil jako vedoucí výroby a pan Herda nadále poskytuje odborné konzultace ohledně ofsetového potisku plechu v Novém Hrádku.

S novým majitelem získal Kovap své nové logo, webové stránky/e-shop a postupně se pracuje na kompletním "převlečení" do nových krabiček. O plánovaných změnách a třeba nových modelech si napíšeme v budoucnu.

Článek napsal Štěpán Plamínek ve spolupráci s panem Hoškem.

Pokud jste dočetli až sem, tak Vám moc děkujeme a doufáme, že jste si z článku něco odnesli.